Na křídlech

Kapitola 3.

Jen co se Elis vzbudí, podívá se, kde se to vlastně nachází. Jak tak skoumá pokoj, skrs pavučinkový závěs se do pokoje protlačí trochu slunce a odráží se od skleněných zdobení po celém pokoje a rúzně jsou teď po zdech modré světýlka. Elis se usměje a vstane. Služky zanedlouho přijdou, učešou ji a chtějí ji zavést do jídelny na snídani. Dozvěděla se od služek, že její zbroj se rozpadla když ji chtěli uložit. Elis to moc líto ani neni. Byla tak poškozená mrazem, že byla skoro nepoužitelná. Když dorazí do jídelny, Taurion, král, královna a princ sedí už za stolem. Strážce se svím šarmantním úsměvem stojí kousek dál u okna. Generál neni přítomen. Trochu se poukloní, přijde ke stolu a sedne si mezi Tauriona a krále. Na snídani je opečený chléb s máslem a medem. Pro Elis neuvěřitelná dobrota. A nejen ona si na tom pochutnává. I Taurion je rád za něco sladkého s medem. Vždyť když byl na cestách, musel být jen na chlebu a vodě. A když se mu to minulo, tak si musel lovit. Po snídani služky uklízí stúl a král vede Elis do knihovny v druhém patře. Elis jen tiše jde a čeká co bude. Princ se nezdá být moc nadšen, a královna skupinku skládající se z krále v čele, Tauriona a Elis po jeho boku a prince opustila když vyšli z jídelny. Jen co vejdou mezi nekonečné řady polic přeplněné knihami, uvidí Elis něco, co její pozornost upoutá víc jak samotná honosnost a vznešenost místnosti a to tlustou bichly na stojanu, který vypadá jako kořen obrovského stromu. Všichni míří k ní až nakonec kolem utvoří kruh. Až tehdy král začne něco vyprávět. Ještě předtím ale otevře tu knihu na první stránce.

-„Elis, jak už asi víš, tak jsem Noldo, král této říše. Tauriona znáš a nakonec múj syn Denos. Vzali jsme té sem, aby jsi pochopila, kdo jsi.“

Začne představováním a Elis přikívne. Pak na jeho žádost se podívá se do knihy. Král nyní tedy začne.

-„Kdysi dávno, když vedla tahle země ještě válku, byla na pokraji rozpadu. V zemi bylo 10 rodú a všichni se snažili všechny si podmanit. Ale našli se i tací, co chtěli válku zastavit. Z každého rodu se setkali zástupci a hledali řešení. A nakonec ho našli. V čele stál lord Draco. Hlava rodu Draco. Spolu s ním i mnoho jiných. Vydali se do jeskyní a tam objevili něco neuvěřitelného. Hnízdo drakú. Lord Draco se s drakmi domluvil a tak zanedlouho, on a ostatní vúdci rodú vybrali své syny a dcery, které měli potenciál zvládnout jet na dracích. Draco poslal svou dceru a ji si vybral pán drakú. A tím pádem rod Draco získal zvláštní pouto s draky. Teď už jsou to stovky let od prvního nálezu drakú a přišlo sem více rodú. Na dúkaz vděky se vystavěl tenhle palác. Každý krystal v sobě ukrývá rytinu jednoho rodu. Ale teď je více rodú, ale jen 10 drakú, takže i více zájemcú na post dračího jezdce. Tady Denos má být posledním 10 jezdcem a osedlat nynějšího pána drakú. Nejdivočejšího a nejsilnějšího draka historie. Ten kdo ho osedlá, bude posledním dračím jezdcem. A když jsi teď tady Elis, budeš se o to místo hlásit spolu s Denosem. Musíte složit skoušku a kdo ji složí, získá sedlo. Pro Denose to bude konkurence, takže se bude muset snažit. A navíc Elis, myslíme si, že jsi poslední z rodu Draco. Máš na to.“

Dokončí král svou řeč a Elis všechno sleduje v knize. Celou historii. Něco ji říká, že tohle by nemohla odmítnout. Pousměje se a přikívne.

-„Výborně. Taurion tě bude trénovat. Máš tři dny. Déle nemohu čekat. Hodně štěstí.“

Dodá král a Taurion odvede Elis. Ta má na tváři nezvyčejně spokojný úsměv. A nemohla si nevšimnou Denosova naštvaného výrazu. To ji těší taky.

-„Máme jen tři dny, takže začnem hned. Náhodou mám ještě jednoho žáka, takže budete trénovat spolu. Myslím, že si budete rozumět.“

Řekne Taurion cestou do zbrojírny. Pak se podívá na Elis.

-„Buď na něho hodná. Je to dobrý kluk.“

-„Je jako Denos?“

Zeptá se Elis skoro okamžitě.

-„Jeho uplný opak.“

-„Výborně. To si rozumět budem. Myslím že pokud je Denosovím opakem, tak je přátelský, trochu pejpavka, ale něco v něm bude. Viď Tauione?“

-„Dobrý odhad. Trefila jsi to i na Denose.“

Spolu se zasmějí a vyjdou na cvičiště. Elis si v jednom stanu převlékne šaty a vezme zbraně. Momentálně je v šatech rudé barvy sahající několikmi cípy po kolena. Kolem bokú je kožený korzet svázané vpředu. Rukávy má ani ne po lokty a na koncích svázané jakousi stuhou. Na nohách má obtáhlé kožené kalhoty barvy korzetu a vysoké boty také pevně uvázané. Teď vyniká její rychlá a hbitá postava. Vlasy nechá rozpustěné ale kroužek si v nich nechá. Po bohu ji visí meč, na zádech luk a pod šatama na stehně schovaná v tajném koženém pouzdru dýka. Takhle vybavená jde za Taurionem a ignoruje pohledy stráží. Taurion se zatím baví s klukem. Ten Elis zaujal víc. Přiměřená postava. O kousek menší než Taurion ale vyšší od Elis. Havraní krátké a neupraveně rozcuchané vlasy mu trochu padají do očí, ale to je nestíní. Mají barvu ranní aurory s nádechem do purpurova. Lesknou se v nich jiskřičky, takže se musíte usmát jak on. Připadá vám, že má ten úsměv na sobě snad namalovaný. Smutného by jste ho snad nikdy neviděli. Ale i tak má černé oblečení. Stejně jako Elis, kožené obtažené kalhoty, jakousi košily z černé látky a kolem pasu meč se znakem rodu, meč se štítem v modrém pozadí, luk a šípy. Zrovna se na něčem smějí. Elis tedy přijde a mladík, který je o trochu starší jak Elis se na ni podívá. Pohled je najednou zaražený.

-„Ehm, mistře? Kdy jste mi hodlal říct, že múj partner bude holka?“

-„Já ti to neřekl? Promiň.“

-„Vždy zapomínáte říct to dúležité. Nemúžu bojovat s holkou.“

To Elis trochu urazí, přijde k nim a ze skrýše na stehně vytáhne dýku, trochu s ní zamává a zase ji bleskově schová.

-„Promiň. Ale jmenuju se Elis.“

Usměje se a mladík na ni chvíly hledí neš si uvědomí že něco udělala a na zem spadne jeho meč.

-„Quindar.“

Řekne s vyjevenou tváří a vezme si svúj meč.Taurion se jen spokojeně usmívá.

-„Takže, cvičte se. Elis, je pár disciplýn. Boj, který zahrnuje efektní uhýbání, lukostřelbu a boj s mečem. Pak je jízda na divokém koni, který simuluje malého dráčka a nakonec máš ukázat svou magickou sílu. Tady Quindar ti se vším moc rád pomúže. A já se poroučím. Máte tři dny.“

Řekne a pak si bezstarostně odejde.

-„Nech mně hádat. Takhle to je vždycky.“

Řekne Elis s pohledem za Taurionem.

-„Hádáš dobře Elis. Tak jo. Zatím co budem bojovat, múžeme si o sobě něco vzájemně i říct.“

Usměje se Quindar.

-„Souhlas. Tas meč.“

Odvětí Elis a ten svúj už má přichystaný k boji. Quindar jí tedy následuje a když se meče překříží, začne rozmluva.

-„Odkud jsi Elis? Já jsem z města na západě.“

-„Kouřové hory. Žila jsem tam sama hádám asi od 7 let podle zhojených jizev, ale před 5 lety jsem stratila všechny vzpomínky.“

-„To mi je líto. Co ještě múžeš o sobě říct?“

-„Ani nevím. Jednou když jsem šla spát v mé jeskyni, probrala jse najedednou v nějakém zámku a tam mně našel Taurion. Když jsem přečetla knihu v starodávném jazyce, tak mně přivedl sem a král usoudil, že mám stát proti Denosovi Nafoukanému a myslím, že mám dost šancí, i když je to princ.“

-„Dobrý postřeh. Princ je vážně hrozný ve všem, takže máš šance. I já jsem zadýchaný když spolu bojujeme. Ale on bude mít dost vliv na lid, jelikož je princ. Když si tě ale nynější pán drakú vybere, nic ti nestojí v cestě. Ale říká se, že on je neskrotný.“

-„Uvidíme.“

Znovu překříží meče a kousek odskočí. Když se zase vrhnou do boje, při kterém Quindar má co dělat aby neskončil na lopatkách, Elis mu vyrazí meč a tím vyhraje.

-„Jsi skvělá bojovnice. Jás e učím boj už několik let a ty jsi mně fakt dostala.“

-„Je to snadné. Při útoku nesmíš tak používat obě ruce a máchat s nimi. Ušetří to sílu. A nekryješ si ruce, takže v boji to dost uškodí.“

-„Ještě mně začneš učit. Jás nad končím.“

Najednou se začnou oba smát.

-„No, nevím zda to něco znamená, ale nejspíš jsem z rodu Draco.“

-„Páni. Tak to se nedivím, že jsi v boji tak dobrá. Ještě múžeme cvičit lukostřelbu. Koně dneska nejsou připravené.“

-„Jo, to je něco v čem jsem mizerná.“

Pousměje se Elis. Zasune meč a vezme luk, založí šíp na tětivu a zamíří na terč. Přivře jedno oko a vystřelí. Šípem se sice třefí, ale do zdi za terčem. Quindar ve stejném čase trefí střed terče.

-„Víš, na luk jsem si nikdy nepotrpěla. V horách bez nástrojú lovíš rukama. Takže proto mi tak jde boj.“

Vysvětlí Elis. Quindar se usměje.

-„Dobře. Jelikož ti lukostřelba nejde, tak sej í budeme věnovat. Neboj se. Jáj sem zase na boj s mečem uplný lempl.“

Zasměje se a smích nakazí i Elis.

-„S koni nebude problém a magii, tu bych ráda neukazovala. Ne teď.“

Přizná nakonec Elis. S Quindarem se tedy dohodne. Dnešek budou trénovat lukostřelbu, zítra si Elis zajezdí s koňmi a poslední den bude zase vénován lukostřelbě. Quindar sleduje jak střílí a tak si stoupne k ní.

-„Takže začnime od začátku. Luk držíš dobře, jen ho dej víš. Šíp s tětivou si dej až k tváři. Musíš zamířit trochu víš. Nezavírej oči. Nadechni se, zadrž dech a...“

Quendar stojí za ní a ruce dá na ty její. Hlas má monotónní a tak sej í příkazy plní dobře. Nadechne se, zadrží dech a tětivu pustí. Šíp letí a zabodne se do terče. Elis se zaraduje.

-„Jsi úžasný učitel.“

Usměje se a takhle spolu dál trénují. Šíp za šípem protínají vzduch a Elis to jde. Už nepotřebuje Quindara za sebou ani jeho ruce a tak je teď sebejistější. Sice se netrefí ani zdaleka do středu, ale už to neschytává zeď. Ani si pořádně nevšimnou, že je večer. Oběd si dali na plútku cvičiště. Jak Elis předpokládala, Quindar je fajn kluk. Taurionove slova se vyplnili. Je to uplným opakem od Denosa. Slábnoucí světlo a Taurion přicházející na cvičiště ale ukazují, že dnešní tréning končí.

-„Elis, Za chvíly čeká večeře. Quindare, ty také běž domú.“

Řekne a jen co se Quindar rozloučí a odejde, přijde k Elis a pomáhá jí vytahovat šípy z terčú.

-„Jak to dneska šlo?“

-„Vypadá to, že bojovou část zvládnu. S mečem mi to jde a lukostřelbu musím tŕénovat. Tak nějak to říkal Quindar.“

-„Takže jste se spolu docela bavili, viď? Jsi si jistá že to zvládneš?“

-„Jistě. Sice mám jen tři dny, ale nenechám si ujít ani chvilku. Nemúžu dopustit abych zahanbila náš rod.“

Řekne Elis a vezme i Taurionove šípy a dá je do stanu. Pak i s ním jde do jídelny. Tam jich už čeká večeře. Bramborová kaše s kuřetem. Královna řekla, že šaty, které Elis má si múže nechat. A jí to očividně potěšilo. Cítí se v nich příjemně. Po večeři už sama jde do svého pokoje a odestře pavučinkový závěs. Až teď si všimla, že její pokoj má malou terasu. Otevře prosklenné dveře a dovnitř vběhne svěčí vítr z lesa. Vyjde ven a usměje se. Hledí na měsíc, který již pomalu stoupá na nebi a ozařuje jemným tluměným světlem zemi pod sebou. Kobety v lesích se chystají na rozkvět. Úplněk bude brzo. Bude to kouzelné. Pořád jí v hlavě vrtá, že za tři dny bude stát proti Denosovi a bude ho muset porazit. Sedne si na mramorové zábradlí a pohupuje nohama. Přemýšlí nejen nad Demosem, i nad sebou. Jak to bude když bude muset ukázat svou magii. Je známo, že každý z 10 rodú má v sobě svou vlastní magii. Na tu Demosovu je zvědavá. Zavře oči a představuje si tu svou. Spíš si ji snaží vybavit ve spomínkách. Vybavuje sej í v paměti malé útržky. Ve vzpomínkách je to snadné. Stojím na písčině a od nohou jí kolem těla spirálovitě stoupá jakási do ruda zbarvená energie, která se hromadí na jejích zádech. Tam se za chvíly objeví zářící dračí křídla čistě jen z té energie. Pak otevře oči a je zase na balkóně. Pousměje se.

-„Rod Draco, že? Bude to rozhodně super odhalení.“

Zasměje se a pak zaleze spátky dovnitř a lehne si do postele. Ale dneska to na klidný spánek neni. Ocitá se v noční múře. Utíká. Je ve tmě, oblečena jen do potrhaných cárú celá od krve utíká. Ale něco ji chytne za nohu a ona spadne. Ta věc ji táhne spátky a něco dalšího ji kousne do boku. Bolí jí celé tělo. Vykřikne bolestí a najednou se ocitá sama. Je jí zima. Rozostřený pohled pozná jeskyni.

-„Prosím...pomozte mi...kdokoliv...já...už nechci být sama.“

Zašeptá ze spánku a po tváři jí sklouzne malá slza. Tenhle pocit samoty cítí ve svém snu pořád. Až dokud nezačne zase ráno...