Na křídlech

Kapitola 4.

Zadýchaná a vyděšená s ese slunečními paprsky vzbudí i Elis. Je jí ale o dost lépe když zjistí, že neni sama. Služky ji přijdou vzbudit, přichystat a zavést ke snídani, ale jsou dost překvapené, když zaklepou, vejdou a Elis je nejen vzhúru, ale i plně připravená. Usmějí se a s veselou náladou jí zavedou ke snídani. Dneska jsou naservírované párečky s opečenou kúrou jedlého stromu, který roste na jižních hranicích. Neopečená kúra je v hnědé barvě ale na talíři je vybledlá pomalu do běla. Elie si sedne na volnou židli a začne jíst. Pohled Denose, který je rozrušený a dost rozzlobený hází na Elis, ale když se na ni skutečně podívá, něco v něm vyměkne. Chce vyhrát za každou cenu. Ale proti dívce si bude připadat fykt divně. Král se začne ptát na rúzné véci ohledě tréningu.

-„Elis? Jak probíhá tréning?“

-„Výborně. Dnes bude jízda na koni a lukostřelba.“

-„Lukostřelba je asi tvá nejslabší stránka soudě podle toho jak moc ji trénuješ.“

-„Uhodli jste. Z Luku jsem včera vystřelila prvně. Ale bojovou část s meči a další jako magie a jízda jsou věci, ve kterých si věřím.“

-„Tak to je dobře. Je skvělé že si uvědomuješ jaké jsou tvé dobré a zlé stránky.“

Zapojí se i královna a král se usměje. Denos raději odejde. Ale když ještě seděl u stolu, plnou silou zabodl svou vidličku do dřeva. Elis se jen pousméje, i když to asi vypadá škodolibě. Pak se po snídani omluví a jde za Quindarem na cvičiště.

-„Dobré ráno Quindare. Už se těšíš na koně?“

-„Jistě. Ale já jízdu absolvuju na jiném koni než ty.“

-„Já vím. Doufám, že si budu moct vybrat.“

-„Jistě. Máme tady ještě několik kusú, tak si múžeš vybrat.“

-„Neříkej jim jako kusy na výběr. Zní to, jakoby čekali na porážku.“

-„Promiň. Tak poběž Elis, jinak ti vyfouknou nějakého... dobrého.“

Quindar se na posledním slovu zasekne. Chtěl říct krotkého. Má trochu strach aby si Elis neublížila. Ta se beze strachu vydá přímo dovnitř stájí. Tak je několik koní, které se spínají, i když jsou pevně uvázani ke sloupúm dokonce i několika lanami. Elis ale zatím všechny minula. Míří k poslednímu boxu. Tam je nejdivočejší kúň. Je to strakáš, ale má rudé oči a žíly na krku mu jn tak nabíhají jak se spíná. Frká a hrabe kopytem. Obraz čisté divokosti.

-„Tenhle.“

Řekne Elis a pomocníci ho jdou přichystat.

-„Ehm, Elis, jsi si jistá? Zrovna tenhle? Už zabil několik lidí co se na něm pokoušeli jet. Říká se, že je posedlý ďáblem.“

-„Jsem. Tenhle je ideální.“

-„Ale...Buď opatrná.“

Řekne nakonec Quindar a jde se dívat k ohradě. Elis za chvíly přijde a strakáč už čeká. Nemešká. Háže sebou. Nechce aby byl někdo na jeho zádech. Elis se ale nedá a přeleze plot a sedne si na něho. Chytne se za lano a otevřou branku. Strakáč se v té chvíly rozběsní. Háže kopyty, vyskakuje, staví se na zadní a vzpírá se. Elis se ale usmívá a v jeho zádech je jak přilepená. Únava postihne zvíře pod ní a pomalu se uklidní a přestane tak bojovat a zhluboka dýchá. Quindar na to hledí a nejen on. I pomocníčci. Elis seskočí a utře čelo. Trochu se zapotila. Ale obejme hřebce a odvede ho spět. Quindar přijde za ní a vyjeveně na to hledí.

-„Jsi prostě úžasná.“

Vysouká ze sebe. Elis jen pokroutí hlavou.

-„Musím přeci trénovat lukostřelbu abych mohla Denosovi vúbec konkurovat.“

Quindar si teď uvědomí, že je Elis jen obyčejná holka. Taky má city i svou povahu. Usměje se a vede Elis spět na místo včerejšího tréningu s lukem.

-„Víš, sice bych moc rád viděl tvou magii, ale když jsi říkala že ne, tak si počkám.“

-„Děkuji. Uvidíš, bude se ti to líbit. Ale prosím, řekni mi něco o Denosově magii.“

-„Viděl jsem ji jen jednou, ale nedalo se to zapomenout. Z jeho zad vycházeli černí hadi a plivali jed, který při doteku rozežral všechno.“

-„Aha, proti tomu budu docela ve výhodě.“

-„Vážně? Jaká je ta tvá?“

-„Má? Rudé dračí křídla a oheň.“

-„Ty múj smutek, to je úžasné. Já na vás dva rozhodně nemám.“

-„Co za druh magie máš ty?“

-„Nic co by stálo za zmíňku.“

-„Prozraď mi to, Quindare.“

Řekne Elis prosebně a místo tréningu se takhle baví. Pak se ale začne soustředit na luk a terč.

-„Modlivka nábožná s léčivou magií.“

-„Proč myslíš že to nestojí za zmíňku? Vždyť je to úžasné.“

-„Myslíš?“

-„Jistě. I léčení je dúležité.“

-„Jsi první co si to myslíš.“

Oba se pousmějí. Dál tréning pokračuje v dobré náladě ale kolem oběda je přeruší královna.

-„Elis, dnešní tréning ti musím ukrátit. Máme nějakou práci.“

-„Copak se děje?“

-„Zítra je úplněk a to znamená, že je také večerní bál na počest noci kobetú.“

-„Dobrá. Quindare, uvidíme se zítra.“

-„Jistě. Hodně štěstí.“

Quindar pak odejde směrem ke stájím. Elis si vezme královna a jdou do komnat.

-„Neboj, i on se bude účastnit. A ty musíš zazářit. Bude to něco jako první dojem.“

-„Dobře.“

Elis je z toho trochu nervózní. Když ji královna zavede do jejího pokoje, kde čekají služky se šatami.

-„Chtěla jsem jen vědět zda se ti líbí.“

Služky drží karmínové šaty se zlatým vyšíváním draka na opaskové pracce z aladamitu, těžkého královského kovu. Rukávy jsou dlouhé a zvoncové a dolní kraj šatú je naopak dost úzký, zato je na obou bocích nastřihnutý kus od kolenou do spodu. Dává jim to jakousi prúdušnost. Elis je má sice na sobě za chvíly poprvé, ale padnou ji, jakoby je mněla odjakživa.

-„Jsou nádherné.“

Užasne. Královna i služky za chvíly spokojené odejdou a Elis se převlékne spět do šatú s kalhotami. Dýku si nechává na sobě za každých okolností. Spokojena se sebou se podívá do zrcadla. Pousměje se a rozhodne se trochu se odreagovat a uvolnit. Vezme tašku a do ní hodí trochu vody a kousek chleba. Pak se vydá do lesa, ale ne nijak hluboko. Les se nachází za městem, které už jednou procházela po hlavné cestě s Taurionem. Je tady živo. Kočáry, povozy i pěší se hemží sem a tam, ozývá se tady hlukot mluvy i vykřikování pouličních prodejcú. Občas se v davu myhne jakási temně zahalena kreatura. Kapesní zlodějíček. Těm se daří. Ale nezdá se, že by kradli tak často, i když je dav dobrou příležitostí. Na konci města chodci řídnou a jsou častější vozy, žebřiňáky a kočáře, které jak přijíždějí, tak i odjíždějí. Za městem se ještě kus rozpřestírá volné prostranství jako nádherná zelená skoro až nekonečná louka zeleni a květin. Ta pak postupně přechází do lesa. A tam míří i Elis. Jde cestičkami, které vyšlapala zvěř, ale bez účelu stopování. Když si tak klesní cestu porostem, narazí na vyvýšenou skálu a vy byste klidně dali ruku do ohně v přesvědčení že za ní něco je. Po vyběhnutí té machem porostlé skály se naší hrdince naskytne pohled na kaskádovitý vodopád, který je ale na konci kolmý, takže teče do křišťálově čistého jezírka, nad kterým se jemně vznáší mlha z vodopádu. Skálu je nemožné slést ale kopec kolem tvoří úzký, ale přístupný chodníček. Asi za dvé minutky stojí Elis na kamenitém břehu dole a nad ní se tyčí asi 8 metrový vodní proud překonávající skok až dolú k jezírku. A Elis nedokáže odolat. Zvléká oblečení a skočí do vody. Je chladivá a svěží. Pramenitá voda z hor. Připlave pod vodopád a i když se zdá že by to bolelo, tak si stoupne pod něj aby na ni padala voda. Uvolní se a přitom se umývá. Ani si nevšimne, že je někdo na břehu a sleduje ji. Až když chce jít na břeh oschnout a vrátit se na večeři vidí někoho sklánět se nad její taškou a prohlíží si ji. Připlave blíž a zvedne se aby mu mohla vidět do tváře, ale když se dotyčný otočí a zjistí že ve vodě je dívka bez šatú, s tichím výjekem spadne na zadek a zrudne. Neni to nikdo jiný než Quindar. Vypadá, jakoby chtěl ze sebe soukat odpovéď, ale Elis ho spraží pohledem. Hodí po něm dýku a štěkne.

-„Otoč se sakra! Co jsi ty za druh úchyla?“

Quindar sotva dýchá a otočí se zády.

-„Pro-pro-promiň- já-já nevěděl a ne-nechtěl jsem. Omlouvám se.“

Napřed koktá a pak to ze sebe vyhrkne. Klečí na kolenou, pohled do země a tvář rudá.

-„Ale já nejsem úchyl. Chtěl jsem se jen podívat co za věc jsem tady zhora viděl.“

Elis se zatím oblékne, schová dýku na tajné místo na stehně a vezme si svou tašku.

-„Kolik jsi viděl?“

-„Nic. Jen tvé vlasy a tvář. P-p-přísahám.“

Elis vidí že nelže a tak mu položí ruku na rameno. On jen zavře oči a čeká trest.

-„Ksakru....vypadáš teď jako nějaké štěně.“

Sykne zlatovláska a pohodí vlasy.Pak ho chytne za límec a zvedne ho na svou úroveň.

-„Pozorně poslouchej. Nikdy jsi mně tady neviděl, nikdy jsme se tady nepotkali, nikdy jsi se nepokusil mně špehovat Zapomeň na to.“

-„Jistě. Ale já tě nešpehoval.“

Pípne Quindar a když ho Elis pustí, začne dýchat. Elis zato jde pryč. Už si musí pospíšit aby stihla večeři.

-„Pitomec jeden. Všichni jsou stejní.“

Mumlá Elis trochu naštvaně a jde přímo na večeři. Jsou kachní křídla a nějaká kaše. Je to dobré, tak to dost zvedne náladu. Po tom dnešním koupání si jde přímo lehnout. A trvá chvilka než usne. A i dnes sej í zdá noční múra. Má na sobě zase ty potrhané cáry, ale tentokrát má v ruce nějakou dýku a uačne útočit podle příkazu ze stínu na brnění. Když se ohlédne na spadané brnění, vytéká z nich krev a vypadávají odříznuté hlavy i končetiny. Prostě masakr. Upustí dýku, zacouvá ke zdi a po ní se sveze na chladnou kamennou podlahu. Chytne se za hlavu, zacpe uši, zavře oči. Ani jedno nepomohlo. Před očima vidí tu krev, v uších jí zní bolestné výkřiki a srdce ji svírá nenávist samu k sobě. Tíží jí to a bolí. Vyjekne a zase je udýchaná. I když je tělo odpočaté, její mysl je dost otřesená. Nezbývá nic jiného než prostě čekat na ráno, kdy bude vysvobozena ze své noční múry.